• Uspořádat přehledně prostředí, kde se dítě učí. Vyčlenit pro něho pracovní plochu (nejlépe vlastí psací stůl) a skříňku pro školní potřeby (sešity, knihy, psací a malířské potřeby). Postupně dítě naučit určitému systému ukládání pomůcek jak do své skříňky, tak do školní aktovky. Pořádek v jeho školních věcech pravidelně kontrolovat, protože nepořádek a neuspořádanost odvádí pozornost dítěte, uvádí jej ve zmatek, a tak se zvyšuje jeho neklid a nesoustředěnost.
  • Dítě nechat pracovat v klidném prostředí (bez puštěného televizoru nebo rádia). Udržovat s ním častější kontakt (i fyzický – dotyk, pohlazení). Pokyny dávat stručně a jasně klidným hlasem.
  • Dodržovat režim dne; udržovat pravidelnost a řád při přípravě do školy. Vytvářet seznamy úkolů, které povedou k lepší organizaci práce (např. vypracovat přesný časový rozvrh domácí přípravy pro jednotlivé dny – dítě by mělo zasedat k plnění školních povinností dle možnosti vždy ve stejnou dobu) a důsledně kontrolovat jejich plnění (žák nejdříve sám jednotlivé úkoly zkontroluje a odškrtává).
  • Důsledným dodržováním časového rozvrhu vést dítě k efektivnímu způsobu práce, tzn. nedovolit dítěti, aby marnilo čas zbytečným odkládáním povinností, dlouhým sezením nad knihou, aniž by se učilo apod.
  • Těžiště práce (psaní domácích úkolů, opakování nové látky, přípravu pomůcek do aktovky) přesunout na brzké odpolední nikoli večerní hodiny; dle potřeby poskytovat dítěti v průběhu přípravy krátké relaxační chvilky i možnost pohybového uvolnění (např. provést několik cviků, poskoky na relaxačním míči atd.).
  • Naučit dítě pracovat v kratších, ale častěji se střídajících úsecích (neučit se po sobě dva předměty stejného charakteru – např. angličtinu češtinu, matematiku a fyziku atd.). Základní učivo neustále pravidelně opakovat podle zásady krátce, ale často. Délku jednotlivých pracovních úseků přizpůsobit schopnosti dítěte udržet pozornost.
  • Zadané úkoly strukturovat – rozložit je na menší kroky a po každém kroku poskytnout dítěti zpětnou informaci o výsledku (zdůraznit vždy úspěch, byť jen dílčí).
  • Využívat co nejvíce různých pomůcek, ponechat dítěti možnost pracovat se stručně pojednanými přehledy učiva (převody jednotek, tabulka násobků, přehledy gramatiky atd.).

  • Navodit dle možnosti vstřícnou atmosféru, která umožňuje snadnou komunikaci, do práce zařazovat činnosti, které vyžadují aktivní zapojení dítěte (např. diskuse o problému, nebo přehrávání jednotlivých situací atd.).
  • Ocenit nejen dobré výkony, ale i snahu dítěte soustředěně a cílevědomě pracovat. Podpořit tak jeho sebevědomí. Dát dítěti možnost vyniknout a uplatnit se v činnostech, které rádo a dobře vykonává (sportovní aktivity, domácí práce atd.).
  • Při vedení dítěte s poruchou pozornosti je třeba si uvědomit, že úroveň pozornosti ovlivňuje psychická i fyzická únava, stres, nemoc i míra motivace odvést dobrou práci.  Pamatovat na to, že tyto potíže jsou objektivně podmíněné a dítě se neobejde bez pomoci dospělých. Velmi důležitý je i kladný postoj okolí, zejména rodičů.