Autor: PhDr. Lenka Masáková

1. Poznámkám a provokacím se zasměj nebo je ignoruj. Pamatuj si, že jejich autoři jsou omezení. Chtějí tě zastrašit a humor nebo ticho je může odradit. Když to nějakou dobu takhle vydržíš, přestane je to bavit.

2. Můžeš jim říci, aby přestali otravovat nebo něco podobného. Musíš to ale říci zlostně a hned odejít. Vyzkoušej si to před zrcadlem.

3. Jestliže tě obtěžuje celá skupina, vyber si jejího nejslabšího člena, podívej se mu do očí a řekni: „To vůbec není k smíchu.“ Pak odejdi.

4. Můžeš se přihlásit do kursu sebeobrany, který ti dodá větší sebedůvěru. Neznamená to, že budeš „oplácet“, ale může ti to pomoci posílit tvoji sebedůvěru.

5. Drž se ve skupině – útočníci se obvykle zaměřují na osamocené děti.

6. Zeptej se člena útočnické party o samotě, proč jich musí útočit tolik na jednoho.

7. Mohlo by pomoci zavolat jednomu z útočníků a zeptat se ho, jak by se mu líbilo, kdyby někdo takhle útočil na něj. Bude to fungovat, ale jen v tom případě, máte-li k sobě nějaký vztah.

8. Poraď se svými rodiči a pokud budou mít nějaké nápady, vyzkoušej je. Potřebuješ jejich pomoc a podporu.

9. Když tě útočníci obklopí, nezastavuj se a jdi dál. Snaž se získat nějakého svědka jejich počínání, aby učitel mohl zasáhnout bez tvého žalování.

10. Přestaň uvažovat jako oběť – takovéto jednání si nezasluhuješ. Choď se zdviženou hlavou, předstírej sebedůvěru, i když žádnou nemáš. I když tě útočníci děsí, dívej se na ně s úsměvem. Když už nedokážeš dělat nic jiného, alespoň je ignoruj, nezastavuj se a jdi od nich. Nakonec je to přestane bavit.

11. Sežeň si v knihovně o tomto problému nějakou odbornou publikaci

12. Veď si záznamy o všem, co se stalo – místo, čas, co kdo řekl. Řekni svým rodičům, aby informovali školu. Šikanování by se mělo zamezit a útočníkům by jejich otřesné jednání nemělo procházet.

Čerpáno z: J. Parry, G. Carrington, Čelíme šikanování/interní metodický materiál/, IPPP ČR, 1997


Co je to šikana?

Šikana je chování, které má ublížit, ohrozit nebo zastrašit jiného. Může se jednat o bití, poškozování věcí, vydírání, slovní nádavky, ponižování, pomluvy, okrádání, nebo se šikanující chová tak, jako by druhý neexistoval. Zpravidla se jedná o opakované jednání. Nejčastější oběti šikany jsou děti čímkoli odlišné od očekávaného průměru. Záminkou pro šikanování může být cokoli – oblečení, výška, tloušťka, brýle, nadání nebo talent.

Většina dětí nepřizná, že jsou oběti šikany. Často je to ze strachu. Šikana je velice poškozuje duševně a často i tělesně. Oběť se cítí bezmocně. Šikanování oběti může trvat týdny i měsíce. Nikdy šikanu nepodceňujte. Nedovolte, aby se rozvinula.

Jste-li oběti šikany, nenechávejte si to pro sebe. Oznamte to učiteli, řediteli, rodičům, či jiné osobě, k níž máte důvěru. Vždy se braňte.

To není žalování, ale obrana proti zlu.

Se šikanou se nikdy nesmiřujte. Jste-li jejími svědky, nenechávejte si to pro sebe.

Můžete také zavolat bezplatnou linku na telefonní číslo 800 155 555. Služba je nepřetržitá.