1. Uspořádat přehledně prostředí, kde se dítě učí. Vyčlenit pro něho pracovní plochu (nejlépe vlastí psací stůl) a skříňku pro školní potřeby (sešity, knihy, psací a malířské potřeby). Postupně dítě naučit určitému systému ukládání pomůcek jak do své skříňky, tak do školní aktovky. Pořádek v jeho školních věcech pravidelně kontrolovat, protože nepořádek a neuspořádanost odvádí pozornost dítěte, uvádí jej ve zmatek, a tak se zvyšuje jeho neklid a nesoustředěnost.
  2. Dítě nechat pracovat v klidném prostředí (bez puštěného televizoru nebo rádia). Udržovat s ním častější kontakt (i fyzický – dotyk, pohlazení). Pokyny dávat stručně a jasně klidným hlasem.
  3. Dodržovat režim dne; udržovat pravidelnost a řád při přípravě do školy. Vytvářet seznamy úkolů, které povedou k lepší organizaci práce (např. vypracovat přesný časový rozvrh domácí přípravy pro jednotlivé dny – dítě by mělo zasedat k plnění školních povinností dle možnosti vždy ve stejnou dobu) a důsledně kontrolovat jejich plnění (žák nejdříve sám jednotlivé úkoly zkontroluje a odškrtává).
  4. Důsledným dodržováním časového rozvrhu vést dítě k efektivnímu způsobu práce, tzn. nedovolit dítěti, aby marnilo čas zbytečným odkládáním povinností, dlouhým sezením nad knihou, aniž by se učilo apod.
  5. Těžiště práce (psaní domácích úkolů, opakování nové látky, přípravu pomůcek do aktovky) přesunout na brzké odpolední nikoli večerní hodiny; dle potřeby poskytovat dítěti v průběhu přípravy krátké relaxační chvilky i možnost pohybového uvolnění (např. provést několik cviků, poskoky na relaxačním míči atd.).
  6. Naučit dítě pracovat v kratších, ale častěji se střídajících úsecích (neučit se po sobě dva předměty stejného charakteru – např. angličtinu češtinu, matematiku a fyziku atd.). Základní učivo neustále pravidelně opakovat podle zásady krátce, ale často. Délku jednotlivých pracovních úseků přizpůsobit schopnosti dítěte udržet pozornost.
  7. Zadané úkoly strukturovat – rozložit je na menší kroky a po každém kroku poskytnout dítěti zpětnou informaci o výsledku (zdůraznit vždy úspěch, byť jen dílčí).
  8. Využívat co nejvíce různých pomůcek, ponechat dítěti možnost pracovat se stručně pojednanými přehledy učiva (převody jednotek, tabulka násobků, přehledy gramatiky atd.). 
  9. Navodit dle možnosti vstřícnou atmosféru, která umožňuje snadnou komunikaci, do práce zařazovat činnosti, které vyžadují aktivní zapojení dítěte (např. diskuse o problému, nebo přehrávání jednotlivých situací atd.).
  10. Ocenit nejen dobré výkony, ale i snahu dítěte soustředěně a cílevědomě pracovat. Podpořit tak jeho sebevědomí. Dát dítěti možnost vyniknout a uplatnit se v činnostech, které rádo a dobře vykonává (sportovní aktivity, domácí práce atd.).
  11. Při vedení dítěte s poruchou pozornosti je třeba si uvědomit, že úroveň pozornosti ovlivňuje psychická i fyzická únava, stres, nemoc i míra motivace odvést dobrou práci.  Pamatovat na to, že tyto potíže jsou objektivně podmíněné a dítě se neobejde bez pomoci dospělých. Velmi důležitý je i kladný postoj okolí, zejména rodičů.