Vysvětlení některých pojmů užívaných v odborných zprávách z vyšetření.
ADHD
(Attention Deficit Hyperactivity Disorder) – hyperaktivita spojená s poruchou pozornosti;
ADD (Attention Deficit Disorders) – poruchy pozornosti. Jedná se o syndrom, který vzniká působením určitých negativních vlivů v období před, při a brzy po narození dítěte, vlivem dědičnosti nebo kombinací obou předchozích faktorů. Spolupodílejí se i vývojové činitele a v některých případech i činitele nám neznámé, nezjistitelné. Tento syndrom se ve větší či menší míře projeví během vývoje dítěte – někdy dříve a jindy později, zřetelně však v určitých zlomových situacích v životě dítěte (např. při vstupu do MŠ nebo ZŠ). Jeho obraz se během vývoje mění působením výchovných a reedukačních zásahů. (Celosvětový výskyt je udáván v rozmezí 3 – 9%; u dětí školního věku je výskyt nejčastěji udáván mezi 5-7%. Výskyt u chlapců je častější, poměr chlapců k dívkám je 3 až 6:1). Průběh hyperkinetické poruchy je rozdílný u různých jedinců. U části dětí vymizí v prepubertálním období, u části přetrvává během adolescence a ve 40-60 % případů přechází do dospělosti. Výskyt ADHD v dospělé populaci se pohybuje mezi 3-5 %. Rozsah syndromu je poměrně široký, projevuje se poruchami chování a často i učení od mírných po těžké poruchy. Projevuje se i poruchami motoriky – hrubé i jemné (neobratnost, nešikovnost, potíže v grafomotorice), emočními poruchami (emoční labilita – střídání nálad, sklon k efektivitě až agresivitě), impulzivitou jednání a nízkou frustrační tolerancí (neadekvátní reakce; dítě bouřlivě reaguje na zanedbatelný podnět). A také nižší schopností vcítění (empatie) a porozumění sociálním situacím (častá je sociální nezralost, problémy v sociálních vztazích a komunikaci). Poruchy bývají i v paměťových funkcích (ve všech složkách od vštípení, přes uchování až po vybavení; poruchou trpí zvl. krátkodobá paměť) a v myšlení. Tyto děti jsou typické častým zapomínáním. Paměť i myšlení bývají často ulpívavé. Poměrně často se objevují i poruchy řeči (opožděný vývoj řeči, patlavost – dyslalie, artikulační neobratnost a snížený jazykový cit). Tyto poruchy spolu s poruchami vnímání (zvl. zrakového a sluchového) tvoří podklad pro rozvoj specifických vývojových poruch učení (dyslexie, dysortografie a dysgrafie, případně dyskalkulie). Projevy syndromu se u jednotlivých dětí liší, ne každé dítě trpí všemi projevy a ne ve stejném rozsahu. Syndrom je do určité míry ovlivnitelný pomocí specifických nápravných metod a správného výchovného vedení. U komplikovanějších případů (např. jsou-li přidruženy úzkostné poruchy, poruchy opozičního vzdoru, depresivní poruchy, bipolární poruchy, tikové poruchy) je nutno přistoupit i k medikamentóznímu ovlivnění potíží. Léky předepisuje většinou dětský psychiatr nebo neurolog. Terapeutický program musí být komplexní – kombinace farmakoterapie s psychoterapií, socioterapií a edukací všech zúčastněných složek je zaměřena jak na dítě a rodinu, tak na školu a společnost. Informace a vzdělávání (edukace) rodičů i pedagogů, je základní podmínkou odpovídající terapie.
AGRAMATISMUS
porucha mluvnické/gramatické stránky řeči, neschopnost správně tvořit (spojovat) slova
AGRESIVITA
tendence, vlastnost nebo způsob chování vyznačující se útočným zaměřením vůči objektu: (a) brachiální / fyzická, (b) verbální / slovní
ANAMNÉZA
(v lékařství, psychologii) zachycení životního průběhu vývoje člověka od početí po sledovanou současnost (jinak také předchorobí) – soubor všech dat a údajů před onemocněním nebo problémovým stavem klienta (a.osobní, rodinná, sociální, školní). Psychologická anamnéza se soustřeďuje na zjištění vývoje jedince jako celku (osobní, rodinná, kariérová anamnéza)
ARTIKULAČNÍ NEOBRATNOST
Jde o odchylku řeči. Dítě umí sice správně tvořit všechny jednotlivé hlásky a vyslovit i celá jednoduchá slova, ale selhává při výslovnosti složených a víceslabičných slov. Artikulace je těžkopádná, namáhavá, nápadně neobratná, řeč někdy těžko srozumitelná.
AUTISMUS
(též Kannerův syndrom) pervazivní vývojová porucha intelektu projevující se zhoršením vzájemných sociálních interakcí, způsobu komunikace a omezeným, stereotypně se opakujícím repertoárem zájmů a aktivit, která se projeví u 4 – 5 z 10 tis.narozených dětí v prvých třech letech života jejich života
BALBUTIES
neurotická koktavost, spastická koordinační neuróza v oblasti mluvní koordinace (též spastická dysfémie)
CAN
iniciály angl. termínu „child abuse and neglect“ – týrané a zneužívané dítě
CEREBRÁLNÍ
mozkový
CNS
centrální nervová soustava
DEFEKT
vada, chybění nebo nedostatek některého orgánu nebo jeho části (orgánové pojetí d.), etiologií orgánového defektu je: vývojová vada, nemoc nebo úraz, – relativně stálá porucha či poškození orgánové funkce, popř. porucha v celkových funkcích organismu, aniž by původně orgán nebo orgánový systém byl tkáňově porušen (funkční pojetí d.) a kam lze řadit i orgánové neurózy, psychoneurózy a porucha chování, etiologií funkčních defektů jsou poruchy v sociálních vztazích individual
DOWNŮV SYNDROM
autozomová aberace 21.chromosozomu projevující se výraznou poruchou intelektových schopností zpravidla v pásmu defektu
DYSFAGIE
porucha polykání
DYSFÁZIE
vývojová nemluvnost dítěte, vývojový nedostatek fatických funkcí, kde počáteční nemluvnost dítěte je hlavním a vedoucím symptomem (na rozdíl od afázie, kde se jedná o ztrátu již vytvořené fatické funkce/řeči) (též alálie)
DYSGRAFIE
specifická vývojová porucha učení projevující se obtížemi klienta v oblasti psaní
DYSKALKULIE
specifická vývojová porucha matematických schopností, s obtížemi v oblasti řešení numerických operací
DYSLÁLIE
patlavost, vývojová porucha výslovnosti hlásek a hláskových skupin, vadná výslovnost jedné nebo více hlásek mateřského jazyka (na rozdíl od dysartrie, při níž jde o celkovou poruchu výslovnosti)
DYSLEXIE
specifická vývojová porucha čtení, podmíněná nedostatkem některých primárních schopností, jež skládají komplexní schopnost pro učení čtení za dané výukové metody
– porucha projevující se neschopností naučit se číst, přesto že se dítěti dostává běžného výukového vedení, má přiměřenou inteligenci a sociokulturní příležitost
DYSORTOGRAFIE
specifická vývojová porucha učení projevující se obtížemi klienta v oblasti užívání pravopisných pravidel mateřského jazyka
DYPRAXIE
Vývojová porucha praktických dovedností (dítě má potíže naučit se jíst lžičkou, srozumitelně hovořit, zapínat si knoflíky, zavazovat si tkaničky, jezdit na kole, psát…). Míra poruchy se pohybuje od lehčích forem k těm těžším. Dyspraxii lze charakterizovat jako postižení nebo nezralost v organizaci pohybů, která vede k připojeným obtížím v jazyce, percepci (vnímání) a myšlení. Dítě s dyspraxií vykazuje rozdíl mezi pohybovými schopnostmi, resp. dovednostmi a věkem. Má obtíže při osvojování komplexních pohybových dovedností, které vyžadují sekvenční pohyb. Hrubá motorika je ve vývoji opožděná a dítě má problémy v nápodobě viděných pohybů. Následně si obtížně osvojuje úkoly vyžadující jemnou motoriku. Takové děti mají poruchy ve vnímání vlastního těla ve smyslu vědomé motorické koordinace. Děti s dyspraxií jsou charakterizovány jako nešikovné, jejich pohyby jsou nekoordinované, mají obtíže při kreslení, malování, stříhání nůžkami, jsou neobratné v tělocviku, neumějí házet míčem. Jsou nejisté, mají-li projevit schopnost rovnováhy. Takové činnosti dítě často ani netěší, nevyhledává je a odmítá se jimi zabývat. I rodiče často z úzkosti před možnými nepříjemnými následky nešikovnosti, neobratnosti dítěte nebo z nedostatku trpělivosti raději za dítě určitý úkol nebo celou situaci vyřeší. Tím se dítěti dostává méně příležitosti k nácviku motorických dovedností.
ENCEFALOPATIE
poškození mozku (např.v průběhu těhotenství – perinatální)
EPILEPSIE
padoucnice, nervové onemocnění projevující se křečovitými záchvaty a ztrátou vědomí (EPI GM – epilepsie s velkými záchvatovitými stavy, EPI-PM – epilepsie s malými záchvatovitými stavy)
ETOPEDIE
speciální pedagog, který se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním dificilních, obtížně vychovatelných dětí a mládeže
FONIATRIE
lékařský obor zabývající se fyziologií a patologií chorob řeči, hlasu a vad sluchu
FRUSTRAČNÍ TOLERANCE
schopnost odolávat psychické zátěži (zklamání, napětí, konfliktům, oddálení, ohrožení, ztrátě, neúspěchu aj.)
GRAFÉM
nejjednodušší grafická jednotka jazyka (např. tiskací Aa nebo psané Aa), foném je jeho ekvivalentem ve zvukové podobě
GRAFOMOTORIKA
pohybová dovednost v grafické oblasti (písmu, kresbě)
HEREDITÁRNÍ
dědičný
HETEROGENNÍ
různorodý, mnohočetný
HYPERAKTIVITA
nadměrná, zvýšená činnost
HYPOAKTIVITA
snížení, oslabení activity
HYPOTÉZA
konstatování, opírající se o naše domněnky či tentativní výrok o vztazích mezi dvěma nebo více pozorovanými nebo nepozorovatelnými jevy / proměnnými
IMPULZIVITA
sklon jednat náhle a bez rozvahy ze silného vnitřního popudu, bez zřejmého důvodu
INDIVIDUALIZOVANÉ ĆTENÍ
řízený program tichého čtení, v jehož průběhu žáci odpovídají na otázky vztahující se k obsahu čteného textu buď individuálně nebo v malých skupinách
INFANTILNÍ
dětský, dětinský, vývojově zaostalý, nezralý
INSTABILITA
nestálost, neklidnost, nevyrovnanost (např.motorická, charakterová), specifický druh poruchy chování na bázi orgánové poškození CNS (typu LMD)
INTEGRACE
sjednocení, vřazení, včlenění, spojování různých diferencovaných sociálních jednotek (lidí) ve skupiny
INTELEKT
pojem označující soubor získaných a vrozených rozumových schopností klienta (též inteligence)
INTELIGENCE
schopnost účelně řešit dané problémy na základě chápání vztahů – celková úroveň poznávacích (kognitivních) schopností klienta
INTELIGENČNÍ KVOCIENT (IQ)
poměr mentálního a chronologického věku klienta (MA / CA x 100) u starších osob poměr mentálního věku klienta k mentálnímu věku normativní skupiny osob daného chronologického věku násobený hodnotou 100
INTERPRETACE
výklad, komplexní poznávací proces, jímž vyvozujeme závěry ze získaných diagnostických údajů o psychických nebo pedagogických procesech, stavech a znacích klienta, o patogenezi nebo etiologii jeho obtíží (i. situační, vývojová, pedagogická, neuropsychologická, individuální, syndromologická aj.)
KLINICKÁ PSYCHOLOGIE
aplikovaný psychologický obor, který se zabývá duševním životem a psychickou regulací chování jedince v podmínkách vzniku nemoci, jejího průběhu a terapie,obdobně se zaměřuje na objasnění příčin duševních nemocí a poruch, vývojových odchylek a anomálií, které lze objektivizovat prostřednictvím vhodných psychodiagnostických metod (obory klinické psychologie: psychopatologie, psychodiagnostika, psychoterapie)
KOMPENZACE
souhrn speciálně pedagogických postupů, jimiž se zlepšuje a zdokonaluje výkonnost jiných funkcí než funkce postižené, nahrazení jedné funkce činností jiných funkcí
KOMUNIKACE
sdělování, významu významů, zahrnuje porozumění i vzájemné vztahy
LABILITA
vratkost, nevyrovnanost
LATERALITA
stav, který vyjadřuje převahu pravo nebo levostranné preference párových orgánů
a) levá – při dominanci levé poloviny těla (oka, ruky, nohy)
b) pravá – při dominanci pravé poloviny těla (oka, ruky, nohy)
c) zkřížená – při dominanci pravého oka/ucha a levé ruky a nohy (levého oka/ucha a pravé ruky a nohy)
LMD – LEHKÁ MOZKOVÁ DYSFUNKCE
sběrné označení pro celou řadu projevů dítěte na bázi strukturálních změn CNS, jež se odchylují od běžné normy, a jeví se jako nezvyklé, nápadné a zvláštní – nápadně nerovnoměrný vývoj intelektových schopností, nápadnosti a poruchy v dynamice psychických procesů, hyperaktivita až hypoaktivita, nesoustředěnost, malá vytrvalost, impulsivita, překotnost, výkyvy nálad a duševní výkonnosti, tělesná neobratnost, poruchy vnímání aj. (starším synonymem je též výraz „lehká dětská encefalopatie“ – LDE, nověji se užívá termín ADHD – viz. výrazy na A)
LOGOPEDIE
obor speciální pedagogiky, zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob stižených poruchami sdělovacího procesu (speech-therapy)
MENTÁLNÍ ANOREXIE
chorobné nechutenství související s duševním stavem
MENTÁLNÍ RETARDACE
oligofrenie, stav speciálně charakterizovaný sníženou/subnormální inteligencí takového stupně a povahy, že osoba vyžaduje lékařskou léčbu, péči a cvičení (WHO, 1974), narušení duševního vývoje jedince ve smyslu nevyvinutosti rozličného stupně vlivem genetických chyb nebo chorob překonaných v graviditě, během porodu a do dvou let po narození, které postihly mozek
METABOLISMUS
látková výměna, přeměna látek v živých tkáních
MIGRÉNA
záchvatovitá bolest nejčastěji jedné poloviny hlavy provázená celkovou nevolností a podrážděností (viz hemikranie, hemialgie)
MIMIKA
výraz obličejového svalstva
MNEMOTECHNICKÝ
to, co technicky napomáhá lepšímu zapamatování
MORFÉM
minimální znaková jednotka jazyka, vzniklá na základě členění významového plánu jazyka (např.beton-ář-i)
MOTIVACE
tendence jedince být aktivní, a to výběrovým a organizovaným způsobem, komplex psychických vlastností podněcující, vzbuzující, udržující a zaměřující chování klienta
MOTORICKÝ
týkající se pohybu, pohybový
NARKOMANIE
chorobný návyk na toxické látky
NEGATIVISMUS
negativní přístup nebo postoj klienta ke všemu v jeho okolí
NEURASTENIE
druh neurózy, projevující se např.nechutenstvím, bolestmi hlavy, nespavostí, zvýšenou unavitelností, „dráždivou slabostí“
NEUROLOGIE
medicínský obor zabývající se globálně nervovou soustavou
NEURÓZA
porucha funkce nervové soustavy, která se vedle příznaků tělesných projevuje příznaky duševními (nesoustředěnost, utkvělé myšlenky, strachy aj.)
NEUROTIZACE
proces, jímž jsou u jedince vyvolávány příznaky neurózy
NORMA
souhrnný statistický údaj, který popisuje testový výkon klienta ve vztahu k standardizované skupině, na níž byl testový nástroj standardizován n.skupinové, věkové, percentilové, stenové aj.
ORGANICKÁ PORUCHA
porucha některého ústrojí těla doprovázená změnami funkčnosti organism
OSCILACE
kolísání (např. pozornosti)
PARCIÁLNÍ
částečný, dílčí
PASIVNÍ NEGATIVISMUS
tichá tvrdohlavost, vzdorovitost (beze slov)
PATOLOGIE
věda, zabývající se chorobnými (patologickými) jevy
PEDAGOGENNÍ
pedagogem vyvolaný (např.neurotický příznak u dítěte)
PEDIATRIE
dětské lékařství, nauka o dětských chorobách
PERCEPCE
vnímání
PERCEPČNÍ FUNKCE
Percepční funkce (vnímání) – jsou důležitou součástí naší psychiky a jsou nezbytným předpokladem pro orientaci v okolním prostředí. Vnímání nám umožňuje přijímat a podle předem vytvořeného programu vybírat informace z okolního světa. Jde o složitý proces, ve kterém nedochází pouze k přijímání a zpracování izolovaných informací (podnětů), ale k vytváření komplexního programu chování v konkrétním prostředí. Ve vztahu ke školní připravenosti, školnímu výkonu a případným oslabením se ve většině případů setkáváme s posuzováním úrovně zrakového a sluchového vnímání. U dětí se specifickými poruchami učení a výukovými obtížemi obecně často platí, že složitý vývoj procesů vnímání z různých důvodů neprobíhal harmonicky nebo jednotlivé percepční funkce nejsou dostatečně rozvinuty. Je velmi důležité si uvědomit, že z těchto důvodů si mohou takové děti vytvářet značně neúplný nebo i narušený (zkreslený) obraz o okolním světě.
PERCEPČNĚ MOTORICKÉ OBTÍŽE
Percepčně motorickými potížemi rozumíme nedostatky v rozvoji percepčních funkcí (např. v oblasti zrakového a sluchového vnímání)a motorických funkcí (výkon v oblasti hrubé a jemné motoriky a motorické koordinace), které se promítají do grafických projevů dítěte. Úroveň kresby často neodpovídá věku, písmo má sníženou úhlednost a pomaleji se automatizuje. Správný rozvoj dovednosti číst, psát a počítat nesouvisí jen se dostatečnou úrovní smyslového vnímání (percepční funkce), ale i funkcemi kognitivními (poznávacími) a motorickými (pohybovými). Důležitá je i souhra, koordinace jednotlivých funkcí.
PSYCHYSOMATICKÉ OBTÍŽE
Každá zdravotní porucha má svou stránku tělesnou, duševní a společenskou. U každé poruchy, nemoci či obtíží je tedy důležité posuzovat, jakým způsobem a v jaké míře se na jejím vzniku podílejí činitelé povahy somatické (tělesné), psychické a sociální. Psychosomatickými chorobami (poruchami, obtížemi) neoznačujeme přesně vymezenou kategorii onemocnění. Slouží spíše k popisu takových případů, kdy duševní (psychické) či duševně zprostředkované vlivy mají podstatný podíl na vyvolání poruchy, která se projevuje především v oblasti tělesných funkcí. Děti jsou ve srovnání s dospělými mnohem náchylnější k přetížení organismu v jakémkoli směru, reagují tedy více „psychosomaticky“ než dospělí. Vznik a trvání psychosomaticky podmíněné poruchy bývá v případě dětí úzce spojen se sociálními vztahy dítěte (v rodině, ve škole, v kolektivu dětí). Vývoj choroby může být těmito skutečnostmi podmiňován, zpětnovazebně podporován, ale také léčen.
PERINATÁLNÍ
vyskytující se těsně před porodem, v jeho průběhu nebo těsně po něm v období do 10 dnů po porodu
PORUCHA
jakákoliv ztráta nebo abnormálnost v psychologické, fyziologické nebo anatomické struktuře nebo funkci (impairment)
PRACOVNÍ POTENCIÁL
souhrn vloh, schopností, vzdělání, vlivů výchovy, zkušeností a pracovních návyků klienta
PRAXIE
obratnost
PREDISPOZICE
náchylnost člověka k něčemu, sklon, vloha
PRENATÁLNÍ
před narozením, předporodní
PREVENCE
předcházení, opatření učiněná předem
PROGNÓZA
předpověď (prognosis / prognostic test)
PSYCHIKA
souhrn všech duševních jevů
PSYCHICKÉ TRAUMA
duševní otřes po nepříjemném zážitku
PSYCHODIAGNOSTIKA
psychologický obor klinické psychologie zabývající se poznáním duševních vlastností klienta a individuálními rysy jeho osobnosti psychodiagnostika vychází ve své teoretické orientaci z individuální a diferenciální psychologie zaměřené na studium znaků, v kterých se lidé navzájem odlišují
PSYCHOMOTORIKA
souhrn pohybových projevů člověka (volních i mimovolních), které odrážejí jeho psychický stav
PSYCHOPEDIE
obor speciální pedagogiky zabývající se rozvojem, výchovou a vzděláváním osob s mentálním postižením
PSYCHOSOMATICKÝ
vztahující se současně k tělesné i duševní stránce osobnosti klienta
PSYCHOTERAPIE
léčebná metoda s pomocí působení psychologických technik (rozhovor, sugesce, hypnóza, psychoanalýza …)
PUBESCENT
klient ve vývojové fázi puberty
RACIONALIZACE
v psychologii dodatečné rozumové zdůvodnění, ospravedlňování, hledání rozumných důvodů pro jinak nerozumné jednání, vymýšlení důvodů klientem, proč to či ono dělá, aby tím zakryl nerozumnost svého jednání (častá u neurastenie, hypochondrie, chronické únavy aj.)
REAKTIBILITA
obecně schopnost organismu adekvátně a účelně reagovat na podněty
RECEPTORY
smyslové orgány přijímající podnět a tak umožňující vnímání
RECIPROČNÍ
navzájem související
REDUKCE
zmenšení, omezení, snížení, např.tenze, napětí, potřeby
REEDUKACE
souhrn speciálně pedagogických postupů, kterými se zlepšuje a v mezích daných možností zdokonaluje výkonnost v oblasti postižené funkce (někdy nesprávně a nepřesně označovaný jako převýchova)
REFLEX
základní jednotka nervové činnosti
REGRES (REGRESE)
ústup, přechod k vývojově nižším formám chování, ústup na nižší úroveň, forma jednání, která byla přiměřená v dřívější době, v období mládí aj., ale která je ve věku klienta nepřiměřená (např. klient se najednou chová jako malý chlapec – používá obdobných výrazů, pohybů, jednání aj.)
REHABILITACE
souhrn speciálně pedagogických postupů, jimiž se upravují společenské vztahy i možnosti pracovního uplatnění postiženého jedince, její součástí je: psychologická příprava, výchova k práci, tělesná cvičení, výchova a vzdělávání
RELAXACE
uvolnění
RELEVANTNÍ
závažný, důležitý, významný, podstatný
RESISTENCE
odolnost
RESOCIALIZACE
proces, kterým se odstraňují nepříznivé následky získané defektivity v sociální oblasti
RESPIRAĆNÍ
dechový
RETENCE
schopnost udržení např. vštípených zážitků po dobu delšího časového úseku (paměti), uchování
REZIGNACE
psychický stav klienta s projevy pasivní apatie a odevzdání se svému osudu
ROLE
soustava potřeb, cílů, názorů, citů, hodnot a činností, které by podle očekávání členů určité společnosti měly charakterizovat typického představitele určité pozice očekávaný způsob chování člověka v určité pozici
ROTACISMUS
vadná výslovnost hlásky „r“, ráčkování
ROTACISMUS BOHEMICUS
vadná výslovnost hlásky „ř“
SEDATIVUM
utišující, uklidňující prostředek
SEGREGACE
rozlišení
SELEKTIVNÍ
výběrový (selekce – výběr)
SENSIBILITA
vnímavost, citlivost, citovost, rozlišovací jemnost
SENSORICKÝ
smyslový, pocitový
SEPARACE
odloučení, oddělení
SCHOPNOST
psychická síla jedince odpovídat a řešit určité situace, která se u něho vyvíjí na základě výcviku a zkušeností a která je rozsahem širší než dovednost
SIGMATISMUS
šišlavost, porucha správné výslovnosti sykavek
SKUPINOVÁ PSYCHOTERAPIE
léčebný postup, který využívá k léčebným účelům skupinové dynamiky, tj. vztahů a interakcí jak mezi členy a terapeutem, tak mezi členy navzájem
SLUCH FONEMATICKÝ
schopnost rozlišovat jednotlivé fonémy
SOCIABILITA
schopnost osvojení sociální role, schopnost navazovat potřebné sociální kontakty
SOCIOMETRIE
soubor metod shromažďování a analyzování údajů o typech volby, komunikace a interakce lidí ve skupinách, technika zkoumání struktury a dynamiky malých skupin
SOMATOPEDIE
obor speciální pedagogiky, který se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním osob se somatickým (tělesným) postižením
SPECIFICKÁ PORUCHA UČENÍ
porucha v jednom nebo více psychických procesech nutných k porozumění nebo užívání řeči, ať mluvené či psané, projevující se nedokonalou schopností naslouchat, mluvit, číst, psát, ovládat pravopis nebo počítat (dyslexie, dysortografie, dysgrafie, dyskalkulie) při alespoň průměrném intelektovém výkonu. Pojem SPU nezahrnuje děti, jejichž výukové obtíže jsou v zásadě důsledkem poruch zraku, sluchu nebo motoriky, opoždění rozumového vývoje, citových poruch nebo málo podnětného prostředí
SPECIFICKÁ ASIMILACE
Specifická asimilace je porucha řeči v důsledku postižení verbálně-motorických funkcí, při níž jsou stírány hlásky artikulačně nebo zvukově podobné pokud se ve slově vyskytují v těsné blízkosti, přičemž v izolované podobě jsou vyslovovány správně.
Typy specifických asimilací:
• spodoby měkčení – v důsledku slabé verbálně-motorické aktivity (d-t-n x ď-ť-ň, vyslovuje niní, hodyny, něštěští…)
• spodoby měkčení – na auditivním podkladě (sluchem nerozezná, zda se jedná o tvrdé nebo měkké slabiky), obraz chyb je stejný jako v předcházejícím.
• sykavkové – jde o zvláštní typ artikulační neobratnosti, kdy jsou stírány rozdíly v sykavkách (sestička = cestička, šušené = sušené)
STANDARDIZOVANÝ TEST
skupinový test s přesně stanoveným obsahem jednotlivých testových položek, který je založen na obecném pedagogickém / psychologickém obsahu, a jehož součástí jsou standardizované věkové nebo výkonové normy, kterých lze používat ke srovnávacím účelům
STIMULACE
podněcování, povzbuzování
STRABISMUS
šilhavost, orgánová oční vada způsobená zvýšeným napětím určitých svalových skupin oka a současnou poruchou funkce ostatních očních svalů (častá ve spojení s amblyopií)
STRES
nadměrná zátěž klienta, výrazný nedostatek nebo naopak nadbytek stimulace tíseň, tlak
SUBSTITUČNÍ METODA
reedukační metoda v logopedii, při níž se používá náhradního zvuku, který je tvořen hláskou blízkou artikulačním pohybům, ale vzdálenou zvukově (např.substitucí podpůrného „d“ místo vadně vyslovovaného „r“ – tdnka = trnka)
SURDOPEDAGOGIKA
obor speciální pedagogiky sluchově postižených
SUSPEKTNÍ
podezřelý (suspekce – podezření)
SYNDROM
soubor příznaků/symptom
ŠKÁLA
měrný nástroj nebo systematizovaná čísla měrného nástroje, soubor symbolů nebo čísel, které lze podle pravidla přiřadit jedincům nebo aktům jejich chování, z nichž lze dedukovat závěry o těchto osobách a jejich chování
ŠKOLNÍ SCHOPNOSTI
kombinace vrozených a získaných schopností klienta, které jsou nezbytné k osvojování nových poznatků ve školním prostředí (academic / scholastic aptitude), š. s. jsou často zaměňovány za školní úspěšnost
TEMPERAMENT
dynamika procesů psychické činnosti člověka
TENZE
napětí ovlivněné interakcí osob či vnitřních nebo vnějších vlivů (formy: zjevná či skrytá agresivita, intrapsychický či interpersonální konflikt aj.)
TERAPIE
léčba, léčení
TEST PEDAGOGICKÝ
diagnostická zkouška užívaná s cílem dospět k hlubšímu poznání rozsahu vědomostí nebo dovedností osvojených žákem v procesu učení
TEST PSYCHOLOGICKÝ
diagnostická zkouška s cílem dospět k hlubšímu poznání psychických (senzorickomotorických nebo mentálních) vlastností (funkcí) jednotlivců nebo skupin, standardizovaná experimentální situace vyvolávající určité chování, jež je hodnoceno pomocí statistického srovnávání s chováním jiných jedinců, kteří jsou ve stejné experimentální situaci
TESTOVÁ BATERIE
soubor řady testů, jež jsou standardizovány na určitém standardizačním vzorku a které jsou navzájem srovnatelné
TIK
stereotypní rychlé pohyby určitých svalových skupin (funcionálního původu) mimovolní povahy, např. mrkání, kroucení hlavou nebo trupu, škubavé pohyby ramen, očních víček, pomrkávání, kašlání aj. nejčastější neurotický projev/symptom dětského věku, který je nutno odlišit od chorobného choreatického pohybu
TOLERANCE
snášenlivost
TRAUMA
tělesný nebo psychický úraz
TRÉMA
stav strachu z veřejného vystupování
TYFLOPEDIE
obor speciální pedagogiky, který se zabývá rozvojem, výchovou a vzděláváním osob se zrakovým postižením
TYP
(vzor, model) soubor podstatných vlastností a znaků, které jsou společné některým lidem nebo skupinám lidí
UNILATERÁLNÍ
jednostranný
ÚSUDEK
schopnost rozřešit nějaký problém výběrem z několika možných řešení na základě racionálního předpokladu či „zdravého rozumu“
ÚZKOST
aktuální nepříjemný prožitek tísně či tísnivého napětí neurčitého obsahu (na rozdíl od strachu, který aktuálním nepříjemným prožitkem napětí s konkrétním obsahem)
VIZUOMOTORICKÁ KOORDINACE
Jde o schopnost integrace zrakových vjemů s jemnou motorikou. Je jednou z důležitých podmínek úspěšného rozvoje grafických dovedností dítěte (psaní, kreslení), kdy dítě například musí viděné písmeno zachytit do zrakové paměti a spojit tento obraz ze své představy s pohyby ruky a prstů.
VLOHA
vrozený předpoklad nebo potenciální schopnost k výkonu, úspěchu v určité oblasti činností nebo aktivit klienta (aptitude)
VÝKON
poznávací (kognitivní) soubor vlastností osobnosti (např.inteligence, schopnosti, znalosti)
XENOFOBIE
strach z cizinců, odpor vůči všemu cizímu, často přerůstající v až rasisitickou nesnášenlivost vůči etnickým skupinám
